Atmosféra (z řečtiny: atmos - pára, sphaira - koule) je plynný obal tělesa v kosmickém prostoru. Těleso může být obklopeno atmosférou pouze za předpokladu, že má dostatečnou hmotnost na to, aby plyn vázalo gravitační silou. V případě některých plynných sloučenin musí být splněna i další podmínka - dostatečně nízká teplota.

Hustota plynu je nepřímo úměrná hmotnosti tělesa. Lehčí plyn (např. vodík) neunikne do vesmíru, je-li vázán vyšší gravitační silou. To je případ plynných obrů ve Sluneční soustavě

Bakterie (Bacteria, dříve též Bacteriophyta či Schizomycetes), nebo také eubakterie (Eubacteria), je doména jednobuněčných prokaryotických organismů. Mívají tvar koule či tyčinky a zpravidla dosahují velikosti v řádu několika mikrometrů. Studiem bakterií se zabývá bakteriologie, významně tuto vědu rozvinuli Robert Koch a Louis Pasteur.

Typickou součástí bakteriálních buněk je peptidoglykanová buněčná stěna, jaderná oblast (nukleoid), DNA bez intronů, plazmidy a prokaryotický typ ribozomů. U bakterií se nevyskytuje pohlavní rozmnožování, namísto toho se nejčastěji dělí binárně. Bakterie jsou nejrozšířenější skupinou organismů na světě. Dříve se druhy bakterií klasifikovaly podle vnějšího vzhledu, dnes jsou moderní zejména genetické metody. Díky nim dnes rozlišujeme asi 25 základních kmenů bakterií.

Bakterie mají velký význam v planetárním oběhu živin a mnohdy vstupují do oboustranně prospěšných svazků s jinými organismy. Mnohé také patří mezi komenzálické druhy, které žijí například v naší trávicí soustavě. Na druhou stranu je známo i mnoho patogenních bakterií, tedy druhů, které způsobují infekce. I člověk mnohé z bakterií využívá, například v potravinářském a chemickém průmyslu. Vědci také využívají bakterie ve výzkumu.

Beton je umělý slepenec. Používá se převážně ve stavebnictví. Patří mezi nejpoužívanější kompozitní materiály, je tvořen pojivem a plnivem. Nejčastější forma je tzv. cementový beton (CB), kde je pojivem cement a plnivem kamenivo; dalším materiálem pro výrobu je voda. Kromě CB známe ještě asfaltový beton (AB), což je materiál, ze kterého jsou vyráběny asfaltové vozovky.

EKO BIO slouží jako druhý stupeň čištění odpadních vod. Umisťuje se za ČOV nebo septik na jejím výtoku. Svou účinností plně nahrazuje dosud užívané pískové zemní fitry.

Vestavěnou filtrační technologií předčí pískové filtry co do prostorových nároků, životnosti, filtrační náplně, snadnou údržbou a podstatně nižšími pořizovacími náklady.

Čerpadlo nebo pumpa (v olejové hydraulice nazýváno hydrogenerátor) je mechanický stroj, který dodává kinetickou, potenciální, nebo tlakovou energii tekutině, která skrz něj protéká. Poháněno bývá obvykle jiným strojem - zpravidla nějakým motorem. V praxi se však běžně vyskytují i malá čerpadla na pohon lidskou, dříve i zvířecí silou.

V přeneseném významu slova se používá i výraz tepelné čerpadlo, což je zvláštní technické zařízení určené pro transport tepelné energie prostřednictvím teplonosného média. První čerpadla jsou známa již ze starověku. Sloužila převážně k dopravě vody a byla většinou poháněna lidskou nebo zvířecí silou.

V současné době jsou využívána čerpadla mnoha konstrukcí ve všech odvětvích hospodářství (zemědělství, průmysl, doprava) ale i na mnoha místech v našich domácnostech

ČSN, normy vydávané Českým normalizačním institutem. Za zkratkou ČSN se uvádí šestimístné číslo, které rozlišuje třídu norem (první dvě číslice), skupinu (třetí číslice) a podskupinu (čtvrtá číslice) a pořadové číslo normy (poslední dvě číslice). První dvě číslice jsou odděleny mezerou. Tech. normy se dělí na a) předmětové (normy výrobků), které určují vlastnosti výrobků a materiálů; b) předpisové (normy činností), které stanoví technologické postupy; c) všeobecné, které stanovují a třídí technické. názvosloví. Podle zák. č. 142/1991 Sb. jsou normy vesměs dobrovolné vyjma těch, jejichž nedodržení může ohrozit zdraví nebo bezpečnost a jejichž dodržování je stanoveno příslušnými právními předpisy. Do ČSN jsou přejímány evropské normy.

zařízení k odstraňování znečišťujících látek z odpadních vod z obytných útvarů a průmyslových zařízení. Při mechanickém čištění jsou z vody odstraňovány všechny nerozpuštěné příměsi. Česle zadržují hrubé složky. Síta s velikostmi ok do 5 mm, rotující jako disky nebo pásy, slouží k odstraňování středně jemných látek. Lapače písku jsou průtočné žlábky, ve kterých se při rychlosti toku pod 30 cm/s usazuje jemný písek. Na vodě plovoucí oleje a mastné látky jsou odstraňovány odlučovači, které představují většinou ploché přepady pro nejhornější vrstvu vody. Při nejnižších rychlostech toku se v sedimentačních nádržích vylučují usazeniny. Ve větších nádržích se tyto usazeniny ze dna mechanicky odstraňují a přivádějí k vyhnívání v odkalištích nebo vyhnívacích věžích. Emšerská nádrž je dvouposchoďová sedimentační nádrž, ve které kal klesá přes nakloněné dno k vyhnívání do spodního kalového prostoru. Rozpuštěné nebo koloidní nečistoty mohou být srážecími prostředky (např. sodný louh nebo soli železa) vysráženy, organ koloidy např. pomocí hydroxidu železnatého vyvložkovány (flokulovány). Hodnota pH vody nesmí klesnout pod 6 nebo se zvýšit nad 8, aby nebyly usmrceny mikroorganismy. Voda obsahující kyseliny nebo louhy musí být příslušně neutralizována, jedovaté látky musejí být zneškodněny protilátkami. Úplné detoxikace lze dosáhnout např. u odpadních vod z galvanických ústavů pomocí měniče iontů (relativně nákladné). Při biol. čištění se organ. rozpuštěné příměsi odbourávají pomocí drobných živých organismů (mikrobi, infusoria, řasy a drobní červi). K tomu účelu může být předběžně čištěná odpadní voda v čisticí nádrži naočkována čerstvým kalem a obohacena vzdušným kyslíkem, čímž se navodí hromadné množení drobných živočichů a organ. látky se spotřebují. Vločky z drobných živočichů se v dosazovací nádrži opět oddělí a ve vyhnívacích věžích vyhnijí. Při tom vznikající methan může být využit jako topný plyn např. pro veřejné zásobování plynem (zužitkování kalu). U metody čištění použitím zkrápěného biologického filtru teče předběžně čištěná odpadní voda přes výplň z vysokopecní strusky nebo sopečný tuf, na nichž se drobné živé organismy usazují jako biologický trávník. Cílem biologického čištění je zredukovat obsah živých látek odpadní vody natolik, aby přirozená odbourávací schopnost vodstva (řeka, moře), do kterého je odpadní voda odváděna, postačila k úplnému odbourání a nebyla přetížena.

Ekologie se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor Ernst Haeckel v roce 1866.

Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodní prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí). Toto užití - viz ochrana přírody.

Ekologie může být také označení pro určitou ideologii (např. v tvrzení hlubinná ekologie je základním přesvědčením radikálního ekologického hnutí [1]). Toto užití - viz ekologismus.

měrné číslo pro stupeň znečištění odpadních vod z živností případně průmyslu s převážně organickými látkami. Jako základ slouží znečištěná voda, kterou způsobí jeden obyvatel v průměru za den.

Enzymy (nesprávně fermenty) jsou jednoduché či složené bílkoviny, které katalyzují chemické přeměny v živých organismech. Enzymy určují povahu i rychlost chemických reakcí a vytvářejí tak v živých organismech harmonickou souhru chemických funkcí. Aktivita enzymů, spočívající v ovlivnění rychlosti chemických reakcí snižováním jejich aktivační energie, je závislá zejména na koncentraci substrátu, teplotě, pH, aktivátorech a inhibitorech

Evropská unie (EU) je mezinárodní společenství, které od posledního rozšíření v roce 2007 tvoří 27 členských zemí s celkem 496 miliony obyvatel (přibližně 7,5 % světové populace). Z hlediska státního zřízení je Evropská unie konfederace (právním základem je mezinárodní smlouva, nepřímá závaznost směrnic), ale vykazuje i jednotlivé znaky federace (přímá závznost nařízení, dvojí občanství).

EU byla vytvořena v roce 1992 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější pod názvem Maastrichtská smlouva, která navazovala na předchozí evropské integrační aktivity, sahající do 50. let 20. století.

Mezi základní principy Evropské unie patří přenesení některých pravomocí národních států na evropská společenství. EU má však pouze pravomoci, které jí byly svěřeny jednotlivými členskými státy, nelze tedy hovořit o EU jako federaci. Její způsob rozhodování je ve světovém měřítku unikátní, proto je Evropská unie považována za státní uspořádání sui generis (sui generis = svého druhu, mající svérázný ráz).

Proklamovaným cílem EU je Evropa s výrazným hospodářským růstem, konkurenceschopnou sociální ekonomikou a zlepšující se kvalitou životního prostředí.

Aktivity EU pro zabezpečení tohoto cíle pokrývají celou řadu oblastí – zemědělství, obchodní politiku, měnovou politiku apod.,

Filtrace je metoda dělení pevné látky od kapaliny či plynu na porézní přepážce - filtru. Tekutina suspenze filtrem protéká, zatímco pevné částice filtr zachycuje.

 Rozdělení

• povrchová filtrace - částice se zachycují na povrchu filtru, kde vytvářejí vrstvu zvanou filtrační koláč. Podle velikosti částic dále dělí na
  • koláčová filtrace - větší než přibližně 1µm, často viditelné pouhým okem (kvasinky, mouka, krvinky, sraženiny atd.). Hnací silou tohoto procesu je rozdíl tlaku.
  • mikrofiltrace - přibližně od 0,1µm do 1µm (pigmenty, bakterie,asbest). Hnací silou tohoto procesu je rozdíl tlaku.
  • ultrafiltrace - přibližně od 3 nm do 0,1 µm (bílkoviny, viry, želatina). Hnací silou tohoto procesu je rozdíl tlaku.
  • nanofiltrace - zde se už udavá spíše rozmezí molekulárních hmotností filtrované látky a to přibližně od 200 g/mol do 15.000 g/mol což odpovídá přibližně velikosti částic od 1 nm do 10 nm (barviva, pesticidy, herbicidy, cukry). Hnací silou tohoto procesu je rozdíl tlaku.
  • reverzní osmóza - molekulární hmotnost menší než 200 g/mol (ionty, soli). Hnací silou tohoto procesu je rozdíl tlaku.
  • difusní dialýza - dělení iontů i nenabitých částic (krevní dialýza - čištění krve od metabolických škodlivin). Hnací silou tohoto procesu je rozdíl koncentrací.
  • elektrodialýza - dělení aniontů a kationtů (čištění síranových vod po těžbě uranu u Stráže pod Ralskem). Hnací silou tohoto procesu je elektrické pole - rozdíl elektrického potenciálu.
• hloubková filtrace - částice procházejí porezním prostředím filtru a zachycují se v něm (pískové filtry v čističkách odpadních vod). Tloušťka filtru bývá mnohem větší než v povrchové filtraci.

postup k čištění průmyslových odpadních vod, spočívající na obrácené osmóze. Odpadní vody jsou pod vysokým tlakem přiváděny do polopropustné membrány, z níž vystupuje čistá voda.

Infrastruktura je v nejobecnějším smyslu slova množina propojených strukturálních prvků, které pak udržují celou strukturu pohromadě. Obvykle se používá pouze pro struktury, které jsou uměle vytvořené. Termín infrastruktura se používá v různém smyslu v řadě odvětví; zřejmě nejvíce se užívá v ekonomii, kde popisuje fyzickou infrastrukturu jako třeba budovy nebo silnice.

Infrastruktura obecně je množina propojených stavebních prvků, které poskytují rámcovou podporu celku. Termín infrastruktura má různé významy v různých oblastech, ale nejčastěji je chápán ve vztahu k silnicím, letišti či technickému vybavení. Tyto různé prvky mohou být souhrnně pojmenovány jako civilní infrastruktura, městská infrastruktura, či veřejné komunikace a stavby. Infrastrukura může být zřízena a spravována soukromým sektorem nebo státem.

Termín infrastruktura má svůj původ v 19. století ve Francii a během první poloviny 20 století primárně označovalo vojenská zařízení. Pojem se stal módním v ''80 letech 20 století v USA, kdy kniha America in Ruins (Choate and Walter, 1981) odstartovala veřejně politickou diskuzi o národní „infrastrukturní krizi“, zaviněnou desetiletími nedostatečných investic a špatné údržby do veřejných komunikací a staveb. Jednání trpěla nepřesonou definicí pojmu infrastruktura. Národní výzkumná rada U.S. (National research council) zjistila, že pojem infrastruktura je mezi lidmi různě chápán a zavedla tuto definici: Veřejná infrastruktura se vztahuje jak ke specifickým funkcím – dálnice, ulice, silnice a mosty; hromadná doprava, letiště a letecká síť; vodárny a vodní zdroje; čistírny odpadních vod; zpracování komunálního odpadu; výroba a přenos elektrické energie; telekomunikace a zpracování nebezpečného odpadu – tak i ke složeným polyfunkčním systémům.

Význam infrastruktury nespočívá jen ve veřejném zařízení, ale i v jeho správě, údržbě a rozvoji, který souvisí se společenskými požadavky a fyzickým světem, aby usnadnil dopravu lidí a zboží, poskytl vodu k pití i technickému využití, bezpečně naložil s komunálním odpadem, poskytl energii, kde je třeba a přenesl informace v rámci a mezi komunitami

Jez (také nazýván: stav, splav, hatě, odborně vzdouvací zařízení) je vodní dílo, které slouží k vzedmutí hladiny vody (vytvoření zdrže) na říčním toku a které také většinou umožní odebrat část toku mimo hlavní řečiště do náhonu. Důvody pro výstavbu jezu bývají: zvýšení vodní hladiny pro umožnění splavnění části toku, ochrana proti záplavám, vybudování malé vodní elektrárny. Obvyklá výška jezu je od necelého jednoho metru až po přibližně 3 metry.

V minulosti jezy umožňovaly především vybudování vodních mlýnů a pil díky odvodu části toku do náhonu a jeho koncentraci na lopatkové mlýnské kolo.

Rozeznáváme jezy pevné (neovladatelné) a pohyblivé (s uzávěry – segment, stavidlo, klapka). Materiálem může být dřevo, beton, kámen, železobeton, guma.

Součástí jezu může být propust, která v minulosti umožňovala nebo zjednodušovala plavbu vorů. Nyní propusti slouží především sportovním plavidlům, v některých případech také jako rybí přechod.

Řada jezů v České republice je ve špatném technickém stavu. Těleso jezu nebo propust mohou být v především důsledku povodní narušené nebo provalené. Jedná se především o jezy, které ztratily po zániku mlýna svůj původní význam. Setkáme se i se zbytky jezů.

Jezy jsou důležité i pro vodní turistiku. Jez nad sebou zadržuje vodu, v případě nížinných řek se sklonem kolem jednoho promile i několik kilometrů před jezem. Plavba je tak méně atraktivní. Naproti tomu sjíždění jezů a propustí patří k hlavním vodáckým zážitkům. Sjízdnost jezu silně závisí na vodním stavu, typu jezu, plavidlu a zkušenosti vodáka. Za nízkého stavu přes hranu jezu neteče dostatek vody, naopak za velmi vysokého stavu může být jez nebezpečný. Provalené jezy obvykle nebezpečné nebývají, neboť proud vody tvoří jazyk a voda rychle odtéká. Naproti tomu jezy, pod jimiž se za vysokého stavu vody tvoří válec, jsou smrtelně nebezpečné, neboť voda se horem vrací zpět k jezu a vodák z vývařiště pod jezem nemůže uniknout

Kalolis či filtrační lis je zařízení k tlakové filtraci kapalin. Užívá se zejména v cukrovarnickém a pivovarnickém průmyslu a při čištění odpadních vod.

Stoková síť je soustava trubních rozvodů a dalších zařízení sloužících k odvádění odpadních vod z jednotlivých nemovitostí a z veřejného prostranství do městské čistírny odpadních vod, případně přímo do recipientu.Ačkoli stoková síť je pouze částí kanalizace, je všeobecně používáno pro stokovou síť právě označení „kanalizace“.

Kanalizační přípojka je potrubí spojující vnitřní kanalizaci a kanalizační stoku, odvádí z připojené nemovitosti odpadní vodu. Součástí kanalizační přípojky může být i revizní šachta. Kanalizační přípojka spadá do oboru souhrnně nazývaného technické zařízení budov.