[–CHCl–CH2–]n, nejdůležitější syntetický plast, bílý, většinou zrnitý prášek; odolává vodě, většině kys. a hydroxidů, olejům, alkoholům a alifatickým uhlovodíkům. Odolává vznícení, je dobrým elektroizolantem, lze ho snadno zpracovávat řeznými nástroji a při tepl. kolem 150 °C lisovat do libovolných tvarů. PVC se vyrábí polymerací plynného vinylchloridu v různých zařízeních, a chrání se stabilizátory proti UV-záření při velkém tepelném zatížení; změkčovadla mohou ovlivnit pevnost. PVC se používá buď samotné, nebo ve směsi – směsné polymerizáty. Z tvrdého PVC se vyrábějí trubky, vystýlky pro nádoby, stavební díly, potřeby pro domácnost; měkké PVC (také vstřikované) pro izolace kabelů, těsnicí materiál, hadice, hnací řemeny, podrážky obuvi, balicí fólie, lahve a koženky. Působením chloridu uhličitého na PVC je možno zvýšit obsah chloru v PVC až na 64 %. Toto chlorované PVC (zkr. PVCC n. PVC+) nachází použití při výrobě chemicky velmi odolných laků a fólií a při výrobě vláken.